Jarní Drátník aneb první klubové lezení ve skalách po zimě

V sobotu 3. března nás k tomuto nápadu vedlo nejspíš probuzení krásným zářením slunečních paprsků do našich oken. Přeci v takový krásný den nebudu sedět doma si říkám a startuji auto s cílem navštívit kluky Hartmannovi u Michala Kudy doma, kteří měli domluvenou práci na kamenech z předchozího dne po schůzi, kde se zajisté také řešili společné výjezdy do skal. Takže se k Michalovi stavuji před dvanáctou hodinou s tím, co podniknem. Nemusel jsem čekat dlouho a prakticky po prvním nápadu bylo jasno. „Co skály ?“ „JEDEM !!“, čili domluva asi na 5 minut.

Zvolili jsme Drátník s tím, že vyrazíme o půl druhé, ale jak se známe Já a Michal jsme oproti Hartmikům vyrazili později. Cesta utíkala rychle díky vtípkům a dobré náladě, která panovala celý den. Pod skály přijíždíme kolem druhé hodiny a dáváme se na cestu přes zasněženou louku, kde jsme „odstavily“ i naše Doblo. Vyrážíme na skály a už přez prořídlý les je vidět, že jsou suché a pujde to krásně. Na skále se pohybuje asi jen 8 lezců a Hartmann´s family, která už začíná tahat první cesty v levé straně. Já s Michalem ještě jdeme obhlédnout pár boulderů pod Kamaráda, kde jsou 3 bouldery o klasifikaci 7B+. Obhlédl jsem co šlo a usoudil, že pár pokusů pak pošlu, když mám bouldermatici sebou, která se hodila Míle na sezení pod skalami.

Pavel v Mahuleně 6+ UIAA

Hartmici mají už natáhlou cestu, když se vracíme k nim zpět. Začínáme se oblékat do věci a rozhlížíme jakou linii a cestu pujdem. Jako první si Michal vybral linii více v pravo, kde jsou navršeny kameny na sobě, obtížnostně asi kolem 4 UIAA. Bohužel neznám tuhle oblast dobře, abych určil přesně klasifikaci a název cesty. V tomto sektoru ještě slezeme 3 další linie a celkově z toho máme skvělý pocit. Více slov o lezení a cestách nechám teď na Hartmikovi, který oblast zná.

Pavel má radost z lezení po zimě

Michal s Lácinem se rozlezli na cestě Pavel 5-. My jsme lezli ještě Šerifa 4+ UIAA a kluci hned za námi. Poté jsme se rozdělily. Michálek a Lácin zůstali na místě a mi se přemístili pod hlavní věž, kde jsou asi nejhezčí cesty na Vysočině. Poprvé jsem si vylezl na "prvním" cestu Mahulena 6+ UIAA. Pavel hned vedle cestu Rorejs, 5 UIAA. Já si zkusím ještě Mahulenu přímo, ale tato sedmičková cesta nepouští, nýbrž je tam malá dírka, jenž se mi nedaří držet. Pavel se rozhodne, že po zimní pauze zkusí ještě jednu pěknou cestu zde na Drátníku. Cestu Sokolí spára 6- UIAA. Po slanění a zbalení se pouštíme za klukama, kteří si šli zabouldrovat, ale více slov z úst Lácina.

Pavel slaňuje

Závěrem dne a výjezdu, jdu vyzkoušet : Traverz pod Kamarádem 7B+, linie krásných oblinek, ale na konci je ulomený výlezový chyt, takže dle mě je to ted spíš 7B+/C. Dám pár pokusů, pár pěkných kroků udělám, ale celé se nepodařilo prozatím. Příště sladím program a pošlu to tam. Po pár okamžicích se k nám přidávají Hartmíci u jednoho kamene, kde jsou ještě další dvě 7B a 7B+, tam už jen koukáme, že je olezlá zeleným mechem a tak každý dáme jen po pokusu, či dvou a jdem pod skály do hospůdky na čaj, polévku, výbornou tláču, uzené a svařák.

Domů vyrážíme po 18hod. Se skvělým pocitem, příjemného strávení dne. 
By V. S.; P. H.

Kluci jdou z bouldrů