Objev v Javořičských Jeskyních

Předběžná zpráva o objevech nad Kostelíkem.Přestože naše speleologická skupina v minulosti pracovala především na svých lokalitách v Olomouckém dómu, případně se věnovala detailnímu poznávání a mapování jeskynních systémů Javoříčských jeskyní, stále se snažila i o zásadnější objevy v nadějných místech pod Špraňkem. Velkým impulsem byl nález dopisu doc. Panoše v roce 2011, ve kterém zmiňuje možnou existenci celého neznámého systému pod východní částí Špraňku. (Článek ve sborníku Speleofórum 2012).

O to více nás začal zajímat systém Objevné cesty, a zvláště jeho současný konec - vysoký dóm Kostelík, kterým jakoby celá Objevná cesta náhle končila, a k jehož průzkumu již v roce 1951 docent Panoš nabádal. Bohužel k tomu už nikdy nedošlo. V červenci 2011 se se Standou Vybíralem a RNDr. Petrem Zajíčkem vydáváme do Kostelíka se záměrem pořádně ho prohlédnout a odhalit možné další pokračování. Pro ty, kdo nikdy neměli příležitost Objevnou cestu absolvovat na vlastní kůži budiž dostatečným vysvětlením, že cesta to je svízelná a ne nadarmo se jí přezdívá jeskyňářská maturita. Není tedy divu, že se sem nikomu moc nechtělo, a představa, že by se Kostelík měl navštěvovat častěji, mnohé jeskyňáře vyloženě odpuzovala. Prvním překvapením bylo, že se vlastně prostory Objevné cesty i Kostelíka nacházejí v úplně jiných výškových poměrech a v jiném prostoru, než dosud mapy ukazovaly. Při mapování byla nalezena další paralelní chodba a digitální model odhalil skutečnost, že systém má na výšku až 32 metrů. Zároveň je Spodní chodba s prostorami pod Lví jámou zatím nejhlubším místem v Javoříčských jeskyních (396 m n m) Postupně jsme odhalovali souvislosti s dosud známými prostorami a úloha Objevné cesty v celém jeskynním systému v těchto souvislostech začala nabývat na významu.

Nejdříve však bylo potřeba cestu vystrojit tak, aby se čas na postup do Kostelíka stal kratším a cesta pohodlnější a bezpečnější. Na podzim 2011 instalujeme v Horní chodbě lanový travers v délce 35 metrů a 23. června letošního roku i lankové přemostění celé délky propasťové chodby (přezdívané teď Via ferrata). Tím se zkrátila cesta do Kostelíka minimálně o dvě hodiny, takže lze dopravovat i objemnější a těžší materiál.

Již při průzkumech před rokem se díky silnému světlu daří objevit v horní části Kostelíka široký komín, který směřuje spíše východně, a tedy v dosavadním směru Objevné cesty. Další odstupy jsou patrné na konci, tentokrát ovšem severním a jižním směrem. Dávají tušit, že Kostelík mohl být spojnicí dvou systémů podzemních toků. Rozhodujeme se proniknout do komína 24. června 2012 severní stěnou. Role zmahatelů se ujímají Pavel a Petr Hartmanovi, jejichž lezecké schopnosti jsou na opravdu vysoké úrovni. K ruce mají výkonnou vrtačku Bosch GBH 36, kterou jsme si konečně mohli pořídit za peníze vydělané si vlastníma rukama na brigádě v Javoříčských jeskyních. /děkujeme tímto dodatečně za vstřícnost Správě jeskyní ČR).

Severní stěna Kostelíka je tvořena bílými sintrovými náteky, hrana komína ve východním směru je tvořena sintrovým bílým baldachýnem. Kameny na dně jsou pokryté silnou vrstvou nickamínku, který jsem v takovém množství nikde jinde v Javoříčských jeskyních neviděl. Proto je při tvorbě cesty třeba vrtat kotvy hlouběji až do skály, občas využívat pevně vyhlížející krápníky nebo krasové hodiny. Hrana komína (při pohledu svrchu propasti) je ve výšce asi 12 metrů nade dnem Kostelíka a komín přechází v chodbu ukloněnou asi 60 stupňů a stáčející se vlevo k severu. O několik metrů výše odstupuje vpravo (východním směrem) dvojkomín, vysoký asi 14 metrů, cesta pokračuje dál a stáčí se více na sever. Dno je tvořeno bílými mističkovými sintrovými polevami a proto pan správce Standa Vybíral velí, aby si průzkumná skupina a všichni ostatní za ní postupující sundali svou zablácenou obuv, aby takovou krásu nepoškodili. To na vysvětlenou, až někdo uvidí fotky jen v ponožkách oblečených jeskyňářů a bude si klepat na čelo. :-) Chodba dál stoupá pod úhlem asi 40 stupňů a odstupuje z ní síňka východním směrem, a po několika metrech končí 30x30 velkým otvorem, uzavřeným sintrovými náteky. Kolmo vlevo (tedy západním směrem) asi ve výšce 22 m nad dnem Kostelíka stoupá komínek 40x60 cm a výšce 6 metrů, kterým se dostáváme do dómku s krásnou bílou krápníkovou výzdobou a čistými polevami, strop je vyzdobený spoustou brček. Charakter chodba nás nenechává na pochybách, že byla tvořena horizontálním tokem, u stropu je široká, ve stropu je zachovaný kanálek. Asi 80 cm pod stropem se zužuje a zařezává se kolmo a hluboko dolů. Tvoří meandrovitý, hlubko propasťovitý profil. Jde pravděpodobně o dvě spojené chodby cca severojižní a západovýchodní orientace, vzájemně se křižující. Také příčný řez má charakter kříže. Snad proto dostává chodba prozatímní název Křížová. Mletím je chodba z větší části u stropu ohlazená, silně ohlazené jsou i skalní hrany, v závěrech chodby a někde i na bocích a u stropů jsou zachované vrstvy valounovitých říčních štěrků o zrnitosti do 4 cm. Z meandrovitého dna odstupují propástky, mířící dolů ke Kostelíku. Dno chodby je místy tvořené sintrovými hrázkami s jezírky. Celkový charakter mi svým uspořádáním silně připomíná prostory za Kulisami ve Spojovací chodbě před Dómem gigantů, stropní koryto je výrazně podobné tomu, které se dochovalo v závěru Dómu gigantů a v Pohádkových jeskyních.

Celkové převýšení z Kostelíka je 32 metrů, délka polygonu 72 metrů. Vzhledem k tomu, co víme z digitálního modelu jeskyní, souvislost s Dómem gigantů je markantní., výškově se Křížová cesta dostává do stejné úrovně jako strop Dómu gigantů, ukloněná chodba pak do stejné výšky jako námi vytipovaná zahliněná chodba z Dómu gigantů, která by se dala využít po zprůchodnění jako přístupová cesta do Kostelíku.

Zatím se nepodařilo detailně prozkoumat všechny komíny, nově objevené prostory budou muset být ve střední části domapovány. Naše očekávání, že najdeme další pokračování Objevné cesty, které nás přivede blíž k hledanému „Panošovu koridoru“ se tak zatím nenaplnily, ovšem naopak byla posílena domněnka, že ve směru Březinská chodba – Dóm gigantů by mohla být další chodba o délce až 150 metrů. Prolongace Křížové chodby je určitě možná, štěrkové vrstvy ve stropu říčního koryta by mohly dovolit postup relativně snadný.

Pro objevení pokračování Objevné cesty bude zapotřebí věnovat se především sifonovitému jižnímu cípu Kostelíka nebo reliktu chodby nad baldachýnem vstupního komína. Ovšem jak je vidět – Objevná cesta se stává stále zajímavější a ne náhodou Kostelík vytipoval doc. Panoš již v roce 1951 za východisko k možnému velkému objevu. Vždyť od předpokládaného koridoru nás dělí vzdušnou čarou 15 – 20 metrů.

Objev nových prostor budiž připsán těmto jedincům: Tomáš Bohanes, Pavel Hartman, Petr Hartman, Radek Kopecký, Jana Mlynářová, Vladimír Novák, Radek Svojanovský, Stanislav Vybíral.

Text: Radek Svojanovský

Foto: